když se rozední, pohledem vážným
začínáš nový den, hlasem ledovým
kreslíš pocity prázdných stěn
těžký svědomí
táhne tě pod hladinu nejhlubších moří
čekáme na pomoc, ta přichází stěží

kam se poděla
romantická silueta nás dvou?
už zase osamělá 
bez šance na světlo bloudím tmou
vodopády, prameny citů vysychají, žízeň trvá
zůstaly klíče opuštěných bytů

další z nálezů a ztrát, kterých neumím se vzdát

R:
jsi moje touha, čára na ruce
co každou chvíli směr svůj ztrácí
slova, co říkáš, chytaj za srdce a bolí
bolí čím dál víc, když tě nemůžu mít
ta myšlenka pálí, i když se vzdálíš
chci nějak vypnout ten proud mezi námi

střepy štěstí padají na zem
a nás se to netýká	
přichází hurikán, zase křičíš
z hanby se vyslíkám
takový soužití křehký jak porcelán
nevíme, kudy kam, sliby posvátný
odletí do všech světových stran

tak jo, já to přiznávám, tady máš ruku mou
copak zmizely vzpomínky tvé?
vzájemné city vydáváš za své
oba víme, každý dělá chyby, tak to je
oba víme věčný coby, kdyby ... . yeah